JAK ODPOVÍDAT „NE“ BEZ POCITU VINY

JAK ODPOVÍDAT „NE“ BEZ POCITU VINY

Zazvoní telefon a prosebný hlas žadoní, že opět potřebuje přes víkend pohlídat děti.  Konec nadějím. Pokolikáté už máte narušený víkendový program? Kolikrát jste si říkala, že příště už ji odmítnete? A opět se slyšíte, jak říkáte do telefonu: „Ano, samozřejmě, ráda, tak je ráno přiveďte!“

Proč tak často uděláme něco, co se nám nehodí, co vlastně udělat vůbec nechceme? Proč nedokážeme odmítnout přání či nátlak druhého a prostě říci „NE“? Obvykle vyhovíme, a pak zlobíme sami na sebe, co jsme to zase udělali, a hněváme se víc i na toho druhého,  že nás do této situace dovedl.

Proč?

Těch důvodů je celá řada. Mnozí z nás byli vychováváni v duchu ústupků, přizpůsobení a nekonfliktnosti. Často jsme doma slyšeli „neodmlouvej“, „nemysli jen na sebe“, „slušná holka se nehádá“, „buď zticha“ „nedělej vlny“… Zažili jste, že když ustoupíte a vyhovíte, tak jste pochváleni, naopak když trváte na svém, jste přinejmenším napomenuti. A tak v průběhu času mnozí z nás rezignují na svá vlastní přání a potřeby a místo toho naplňují přání těch druhých. Jenže žijeme pak život svůj, nebo těch druhých? Za mnohým ústupkem se často skrývá i nízké sebevědomí a krčící se sebedůvěra. Zvykli jsme si na to, že abychom byli oceněni a pochváleni, nesmíme odporovat. Jako bychom se vnitřně báli, že za odpověď „NE“ sklidíme kritiku, ztratíme přátele a dojdeme zatracení. A tak obětujeme svůj volný čas těm druhým, nedokážeme odmítnout práci přesčas a dokončujeme úkol kolegyně, která tak nutně spěchala ke kadeřnici.

Co s tím? Jak dlouho ještě budeme nuceni zažívat pocity poraženého a prokousávat se hněvem? Dokud se nenaučíme říkat „NE“!

Ve skutečnosti odmítání není souboj s tím druhým, ale nejčastěji pouze sám se sebou.

Když si uvědomíme, že jsme (naprosto každý bez výjimky) jedinečnou lidskou bytostí, která má nejen povinnosti, ale také svá práva, své potřeby, své touhy a hodnoty, půjde nám to snáz. Proč by měly být přání a potřeby druhého důležitější, než ty naše? Jsme zodpovědní jen sami za sebe (a ev. za své nezletilé děti)! A uvědomme si, že naše zdroje času, energie a sil nejsou nevyčerpatelné. Když na jednu stranu něco dáváme – náš čas o víkendu, naši energii při dokončování práce druhého – na druhé straně to ubíráme (čas pro svou vlastní rodinu a pro své děti).

Takže jak se naučit říkat „NE“? Prvním krokem je zvážit, jestli to, co po nás ten druhý požaduje, skutečně můžeme a chceme udělat. Není hlídání dvou dětí přes víkend nebo dokončení uzávěrky do večera časově náročnější, než se nám ten druhý snaží namluvit nebo než jsme ochotni obětovat?

První věta by tedy měla znít: „Musím si to ještě rozmyslet.“  Často totiž v časovém tlaku kývneme na něco, čeho později litujeme. Časový tlak je nátlak a pod ním obvykle dochází ke špatným rozhodnutím. Druhá strana může vycítit, že splnění jejího úmyslu je ohrožené, a může ještě přitlačit: „A co si vlastně chceš rozmýšlet?“ Vhodná odpověď: „No jestli mám možnost, čas a vlastně i chuť (důvod) tu práci za tebe zase dokončovat (jestli mám možnost a čas ti děti zase přes víkend hlídat)“. A možná zjistíte, že na místě je odpověď „NE“. Prostě se vám to nehodí.

Další možností je stanovit si plán, harmonogram činností, které musíte zvládnout v určitém termínu (pro pokročilejší, ev. na semináři v únoru: Ganttův diagram). To vám umožní celkový náhled na situaci, co můžete ještě stihnout a čemu můžete věnovat pozornost bez toho, abyste se cítil/a pod tlakem. A přeplněný diář je také dobrý argument, aby žadatel o dokončování své vlastní práce napřel své úsilí a pozornost jinam.

Další možností je říci „ano, ale…“

Např. pokud žadatel tvrdí, že ta práce moc času nezabere a určitě ji budete mít do večera hotovou, můžete vyhovět s podmínkou, že na úkolu budete pracovat např. do 19 hod a pokud to nestihnete, výsledek předáte a dokončí si to sám. Nebo tu práci přijmete s podmínkou, že dnes už je to definitivně naposledy a napříště ať se žadatel obrátí jinam.

Můžete říci „NE“, a pokusit se vyřešit úkol jiným způsobem (… děti ráda pohlídá naše kamarádka).

Můžete se odvolat na svůj slib, daný někomu jinému („…a já jsem nucena dodržet svůj slib, daný manželovi, že aspoň víkendy patří jen rodině.“)

Užitečné je natrénovat si např. techniku VÁHA…

Uvědomte si, že laskavost a vstřícnost nesmí vést k trvalému podřizování druhým a už vůbec ne k nadřazování přání ostatních nad své vlastní. To, že řeknete „NE“, neznamená, že odmítáte druhou osobu a nemáte ji rád, ale jenom skutečnost, že máte závazky i jinde a hlavně vůči sobě a své rodině. A pokud požadavky druhých přerůstají únosnou mez, je načase říci jasné „NE“.

Neznamená to, že ztratíte své přátele a kolegy. Ve skutečnosti to znamená, že jste si dokázali stanovit své vlastní hranice, a vaše hodnota tím jenom vzroste!

Seminář:

„Jak odpovídat NE bez pocitu viny“ – Brno, 16.2.2018, Josefská 15, 5.p. uč. 611

Praha, 24. – 25. 2. PRAHA, Olšanská 1a „Emoční inteligence +  Jak odpovídat NE bez pocitu viny“

    Novinky emailem
    Chcete vědět více?
    JAK ODBOURAT BARIÉRY Z MINULOSTI A ZŮSTAT SÁM SEBOU

    JAK ODBOURAT BARIÉRY Z MINULOSTI A ZŮSTAT SÁM SEBOU

    Jestliže se určité situace a problémy opakují pořád dokola, nehledejte příčinu v momentálních okolnostech, ale v minulosti.

    Více zde ...
    Syndrom tonoucího aneb co na to mám říct?

    Syndrom tonoucího aneb co na to mám říct?

    Ten pocit důvěrně známe. Překvapí nás nějaká neomalenost, drzost nebo jízlivost a nutně potřebujeme drzouna uzemnit, aby mu bylo jasné, že si nenecháme všechno líbit. Ale ta správná odpověď nás prost

    Více zde ...
    Vyhýbejte se příkazům

    Vyhýbejte se příkazům

    Pokud druhého člověka kritizujete, podvědomě urážíte, snižujete jeho schopnosti, jeho EGO se bude bránit. Většina lidí je přímo alergická na jakékoliv příkazy, které omezují jejich samostatnost...

    Více zde ...
    Stáhnout eBook
    Komunikujte s jistotou ZDARMA